FORMULE 1: TÝMY S NEJVĚTŠÍM POČTEM GP BEZ VÍTĚZSTVÍ

30/03/2022

Ferrari po dvou a půl letech opět vítězí, ale někteří museli čekat mnohem déle. Nejdelší černé série ve Formuli 1

Nový rok, nová auta a také noví vítězové. Vítězstvím v GP Bahrajnu zajistil Charles Leclerc týmu stáje Ferrari vítězství, kterého se mu v posledních dvou sezónách nepodařilo dosáhnout ani jednou. Poslední úspěch červených vozů se datuje k GP Singapuru 2019, a i tehdy si monoposty z Maranella připsaly double: vyhrál Sebastian Vettel a druhý byl Leclerc.

Od té doby v následujících 45 Grand Prix fanoušci Ferrari nezažili vzrušení z vítězství, i když k němu měli několikrát velmi blízko: například v GP Mexika 2019 skončil Vettel druhý, poražen o jednu sekundu a 766 tisícin, zatímco v šampionátu 2021 vedl Leclerc 60 kol a Carlos Sainz 12, ale nikdy jako první neprojeli pod šachovnicovou vlajkou.

Pokračuje tak série úspěchů Ferrari s brzdami Brembo, která začala již v roce 1975, kdy Piero Ferrari představil Alberta Bombasseiho svému otci Enzovi, který mu zadal dodávku kotoučů pro monoposty Formule 1. Od té doby vyhrály vozy s emblémem koníčka 187 GP, přičemž vždy používaly brzdové systémy Brembo.

Přerušení negativní série nám dává příležitost podívat se na žebříček nejdelší absence vítězství ve Formuli 1. Pro stanovení pozic jsme vzali v úvahu pouze GP, v nichž se týmy utkaly, přičemž jsme nezapočítali jednotlivé závody, kdy se tým z různých důvodů GP nezúčastnil, a také celé ročníky, ve kterých se tyto týmy nepostavily na start. Výsledkem je tato vzestupně řazená Top 10.

10. místo Jordan: 56 GP bez vítězství

Po vítězství Heinze Haralda Frentzena v GP Itálie 1999 zůstal tým, který založil Eddie Jordan, na suchu až do GP Brazílie 2003, kterou vyhrál Giancarlo Fisichella: divoký úspěch, protože římský jezdec byl ve vedení pouze jedno kolo, než byl závod definitivně přerušen kvůli sérii nehod. Během těchto čtyř let Jordan vyměnil oba jezdce i dodavatele motorů, neboť přešel od Hondy k Fordu, ale vždy zůstal u brzd Brembo.

9. místo Lotus: 57 GP bez vítězství

Lotus také dlouhou dobu používal třmeny Brembo, ještě za dob Ayrtona Senny, ale tato absence se týká dřívějšího období. Po dvojnásobném vítězství v GP Nizozemska 1978, které získal Mario Andretti před svým týmovým kolegou Ronniem Petersonem, tým Colina Chapmana zažíval hořké časy až do GP Rakouska 1982, kterou vyhrál Elio De Angelis s náskokem pouhých 5 setin před Kekem Rosbergem. Poslední radost pro jeho zakladatele, který o čtyři měsíce později náhle zemřel.

8. místo Ferrari: 58 GP bez vítězství

Nejoblíbenější a rovněž nejúspěšnější stáj všech dob zažila na počátku 90. let minulého století temné období. Po dvojnásobném vítězství v GP Španělska 1990, kdy Alain Prost stanul na nejvyšším stupni vítězů a Nigel Mansell na prostředním, prožil italský tým tři sezóny v řadě bez vítězství. Série bez vítězství se zastavila na GP Německa 1994, kterou ovládl Gerhard Berger: Rakušan startoval z pole position a od startu až do šachovnicové vlajky vedl.

7. místo Renault: 64 GP bez vítězství

Od roku 1979 do roku 1983 vyhrál francouzský tým 15 GP a byl blízko titulu konstruktérů. Nikdo si proto nedokázal představit, že po vítězství v GP Rakouska 1983 s Prostem bude na další úspěch čekat dvacet let. Je to proto, že po hořkém neúspěchu v letech 1984 a 1985 opustil Formuli 1 a vrátil se v roce 2002: 16 sezón, v nichž chyběl, proto není do výpočtu zahrnuto. Renault se vrátil, aby s Fernandem Alonsem vyhrál GP Maďarska 2003.

6. místo Tyrell: 70 GP bez vítězství

Na rozdíl od zaalpského konstruktéra byl tým Kena Tyrrella na tratích mistrovství světa nepřetržitě od roku 1970 do roku 1998, ale v posledních třech letech neslavil jediný triumf. V 70. letech si připsal 21 vítězství, to poslední v GP Monaka 1978 s Patrickem Depaillerem, který startoval ze třetí řady. Po čtyřech temných letech se Tyrrell vrátil k vítězství, opět na městské trati: zasloužil se o to Michele Alboreto před zraky všech na GP Las Vegas 1982.

5. místo March: 75 GP bez vítězství

Ještě méně štěstí ve Formuli 1 měl March, o čemž svědčí jeho bilance tří vítězství ve 197 GP, kterých se zúčastnil. Ta jsou navíc zahrnuta v prvních sedmi sezónách. První přišlo při druhé GP, GP Španělska 1970: Jackie Stewart triumfoval, a dokonce o kolo předstihl všechny své soupeře. Pak nic až do GP Rakouska 1975, kterou vyhrál Vittorio Brambilla, který vedl v okamžiku přerušení kvůli silnému dešti po 29 kolech z plánovaných 54.

4. místo Williams: 130 GP bez vítězství

Téměř 10 let: tak dlouho čekal Williams na vítězství ve Formuli 1. Ale i to poslední, které získal Pastor Maldonado v GP Španělska 2012, když dokázal využít pole position, přišlo po dlouhých sedmi a půl letech. O předchozí se postaral Juan-Pablo Montoya, který vyhrál GP Brazílie 2004 na konci bizarního závodu, v němž se ve vedení vystřídalo pět různých jezdců. To vše znamená, že od roku 2005 dodnes tým zesnulého Franka Williamsa vyhrál pouze jednu GP.

3. místo McLaren: 170 GP bez vítězství

Loni se však série porážek McLarenu, který od GP Brazílie 2012 nevyhrál žádný závod, zastavila: tehdy šlo o historický den, protože to byl rozlučkový závod Michaela Schumachera (všech jeho 91 vítězství bylo s brzdami Brembo) a poslední vítězství Jensona Buttona. Od té doby se tým z Wokingu dlouho potýkal s problémy, než se v roce 2021 opět objevil v Monze a Daniel Ricciardo vyhrál před Landem Norrisem: double, který mu chyběl od GP Kanady 2010.

2. místo Lotus: 177 GP bez vítězství

Po odchodu Ayrtona Senny, který naposledy zvítězil v GP USA v roce 1987, než přestoupil k McLarenu, procházel Lotus obdobím utrpení a v pořadí konstruktérů se propadal stále níž a níž. Na konci roku 1994 bylo závodní oddělení uzavřeno a následně byly zrušeny i soutěže, ale v roce 2010 se tým do Formule 1 vrátil. O dva roky později Kimi Raikkonen překvapivě vyhrál GP Abú Dhabí díky skvělému sprintu a odstoupení Lewise Hamiltona.

1. místo Ligier: 223 GP bez vítězství

Výtvor Guye Ligiera závodil ve Formuli 1 v letech 1976 až 1996 a před nadvládou turbomotorů získal řadu vítězství: jedno v roce 1977, tři v roce 1979, dvě v roce 1980 a stejně tolik v roce 1981. Ale po vítězství v GP Kanady 1981 s Jacquem Laffitem, přestože získal dalších 17 umístění na stupních vítězů, se vítězství zdálo nedosažitelné. Štěstěna odměnila francouzský tým v GP Monaka 1996, kterou dokončili jen tři jezdci: přede všemi Olivier Panis s vozem Ligier vybaveným brzdami Brembo.