Alvaro Bautista odpověděl na 10 otázek o svém stylu brzdění, technických preferencích, přechodu na ocel a mnohem více.
Mezi mnoha jezdci, kteří v posledních letech navštívili Brembo Racing, je jedním z nejúspěšnějších Alvaro Bautista, trojnásobný mistr světa ve dvou různých kategoriích: první v roce 2006 ve třídě 125cc s Aprilia, a druhý a třetí v letech 2022 a 2023 v Superbike s Panigale V4R týmu Aruba.it Racing - Ducati.
Bautista byl také vicemistrem v roce 2008 ve třídě 250cc s Aprilia a v roce 2019 v Superbike s Ducati. Kromě toho závodil v MotoGP od roku 2010 do roku 2018 a přestože neměl špičkové motocykly, dokázal třikrát dosáhnout na stupně vítězů v nejvyšší třídě, jednou startoval z pole position a jednou dosáhl nejrychlejšího kola v závodě.
Z těchto důvodů mnoho lidí považuje Alvara za kompletního jezdce, stejně jako za příjemného člověka, což měli možnost vidět zaměstnanci Brembo Racing, kteří se k němu během jeho návštěvy přiblížili, žádali o autogramy a selfie.
Využili jsme příležitosti a položili mu 10 otázek o jeho stylu jízdy, jeho preferencích a vývoji jeho brzdění.
Alvaro, co se vám honí hlavou, když brzdíte?
„Když brzdím, vůbec na brzdy nemyslím, což znamená, že jim důvěřujete a že fungují na 100 %. Víte, že když použijete brzdy, fungují perfektně a vždy stejným způsobem, takže se můžete soustředit na závod. Skutečnost, že máte vždy stejný pocit, je velmi důležitá, protože je to o jednu starost méně.“
Co je nejdůležitější, co musí brzdový systém zaručit?
„Je těžké říct jen jednu věc, protože musí zaručit mnoho. Výkon je rozhodně zásadní pro zastavení motorky, ale to, co vždy hledám, je konzistence. Rád mám stejnou délku brzdové páky. Také mám rád stejný pocit, abych věděl, jak musím motorku zastavit.“
Ve světovém šampionátu superbiků přecházíte z tradičního závodu na dvacet kol na závod Superpole na deset kol. Mění se něco ve způsobu, jakým používáte brzdy?
„Na úrovni konfigurace brzd není velký rozdíl, jen v závodě Superpole můžete samozřejmě brzdit tvrději, protože je málo kol a pneumatiky se tolik nespotřebovávají. Můžete být agresivnější při brzdění, protože díky menšímu množství paliva je motorka lehčí a můžete brzdit později. Obvykle je v závodě Superpole teplota brzd vyšší, protože jste agresivnější.“
Jaký je váš oblíbený brzdný moment ve světovém šampionátu?
„Je těžké vybrat jen jeden. Jeden velmi obtížný je zatáčka 4 na Phillip Islandu (Austrálie), protože předchozí zatáčku doleva projíždíte rychlostí přes 230 km/h (142,9 mph) na pátý rychlostní stupeň. Když brzdíte, musíte podřadit o čtyři rychlostní stupně a zároveň změnit směr, protože zatáčka 4 je ostrá zatáčka doprava. Musíte být opatrní, protože během první části nemůžete být příliš agresivní, musíte být velmi jemní, a když změníte směr a narovnáte se, můžete vyvinout větší tlak.“
Vzpomínáte si, jaké to bylo poprvé brzdit na Superbike po letech v MotoGP?
„Nebyl to problém, protože v MotoGP jsem byl zvyklý na ocelové brzdové kotouče, které se používaly na mokrém povrchu, a můj úplně poslední závod v MotoGP byl ve Valencii 2018 v dešti. Ve skutečnosti mě velmi překvapilo, že v MotoGP, když asfalt začal osychat, jste byli trochu tlačeni. Na druhou stranu v Superbike, kde je ocel normální, i když je motorka velmi těžká, je výkon velmi dobrý a především velmi konzistentní v různých kolech.“
Můžete vysvětlit rozdíl v brzdění mezi MotoGP a Superbike?
„Je tu velký rozdíl, protože u karbonu si na něj musíte zvyknout. V první části brzdění motorka vůbec nezastaví, protože karbon potřebuje určitou teplotu, aby fungoval. Pak nastane opak, protože jak se blížíte k zatáčce, kotouče a destičky se zahřívají, motorka brzdí stále více a více a musíte pečlivě sledovat brzdovou páčku. Musíte vědět, jak zvládnout ten okamžik. U Superbike je snazší kontrolovat, cítíte to více od začátku, kontrolujete to okamžitě a je také snazší upravit brzdění, protože pocit z brzdy je stejný od první části brzdění až do poslední.“
Kdybyste znovu jezdil na MotoGP, bylo by těžké se znovu přizpůsobit karbonu?
„Nemyslím si, stále si něco pamatuji a myslím, že po dvou nebo třech kolech bych neměl žádné problémy. Samozřejmě musíte být velmi opatrní při prvních brzděních, protože se zdá, že motorka nebrzdí, a pak přijde veškerá síla.“
Jak se během vaší dvacetileté kariéry změnil váš způsob brzdění?
„Musel jsem se přizpůsobit. Ve třídě 125 se brzdy moc nepoužívají - necháte motorku více pohybovat, protože nemá tolik síly. Když jsem přešel na 250, musel jsem více brzdit a používat brzdy dále do zatáčky. Na MotoGP jsem se naopak musel přizpůsobit karbonovým brzdám, které opravdu tvrdě brzdí, musíte být velmi opatrní, abyste se nepřevrátili. Poté, s třídou Superbike, jsem si musel zvyknout na ocelové brzdy a zjistit, jak daleko brzdy jdou a jak daleko jde brzdění motorem. Od dvoutaktu k čtyřtaktu se technologie a elektronika zlepšily a já se musel přizpůsobit.“
Jaké je vaše tajemství brzdění?
„Žádné nemám. Rád se snažím brzdit naplno, ale je jasné, že jedna věc je brzdit, když je motorka v přímém směru, a druhá, když vjíždíte do zatáčky. Rád brzdím velmi tvrdě na rovince a pak se snažím postupně snižovat tlak na páčku. Rád jsem velmi progresivní (nebo přesněji regresivní, vzhledem ke snížení zátěže - pozn. red.) během závěrečné části brzdění.“
Kdo podle vás patří mezi tři nejlepší brzdící jezdce všech dob?
„Je těžké vybrat tři, protože bylo mnoho jezdců, kteří byli opravdu dobří v brzdění. Jeden brzdící manévr, který mi utkvěl v paměti, byl od Schwantze proti Raineymu v roce 1991 v Hockenheimu, vypadalo to, že jede rovně, ale podařilo se mu zastavit motorku. Pak, i když to tak nevypadá, jednou z mnoha kvalit, které Valentino Rossi měl, bylo, že byl skvělý brzdící jezdec. Nakonec zahrnu někoho, o kom se v poslední době hodně mluví, Toprak Razgatlioglu. Jeho styl brzdění je spektakulární, často s zadním kolem ve vzduchu.“