Brembo se stal hlavním hráčem v šampionátu vytrvalostních závodů, tehdy nazývaném World Sport Prototypes, v polovině 80. let.
Tato léta byla ovládána Porsche a více než polovina startovního pole byla tvořena množstvím velmi konkurenceschopných vozů soukromých týmů vedle dvou oficiálních 962. Jedním z nich byl britský tým Lloyd, který v roce 1986 uzavřel dohodu s Brembo na dodávku brzdových systémů. Srdcem systému byl dvoudílný hliníkový třmen Brembo, který odrážel tvary a koncepty třmenů používaných ve Formuli 1.
Start se odehrál na "brzdy ničících" 200 mílích Norisringu, kde měl každý rok předtím problémy s chlazením brzd.
Baldiho a Palmerův Porsche ovládl závod bez sebemenších problémů s brzdami. Zpráva se v paddocku rychle rozšířila a během šesti měsíců byly všechny Porsche 962 vybaveny brzdami Brembo, které stuttgartská automobilka již montovala na silniční vozy.
Stejnou volbu učinily Toyota, Mazda, Spice a od roku 1988 také Sauber Mercedes pro model C9, vůz, který přivedl Stříbrné šípy zpět do motorsportu. Sauber triumfoval v roce 1989 v nejznámějším závodě světa, což umožnilo Brembo získat své první vítězství v závodě 24 hodin Le Mans.
Uběhlo několik let a na začátku 90. let všechny nejkonkurenceschopnější vozy, včetně Jaguaru, Toyoty, Mercedesu a Peugeotu, používaly brzdy Brembo, čímž vytvořily skutečnou líheň talentů. Šéfem francouzského závodního týmu byl muž jménem Jean Todt. Projektovým manažerem Jaguaru byl muž jménem Ross Brawn. A hvězdným jezdcem týmu Mercedes byl muž jménem Schumacher.
Ve vzduchu bylo něco velkého, ale tehdy jsme to ještě nevěděli.