To vše je již realitou ve Spojených státech amerických díky NASCAR Cup Series, šampionátu, v němž přibližně čtyřicítka jezdců od února do listopadu soutěží v 36 závodech velmi těžkých vozů (cca 1 540 kg, tedy dvojnásobek monopostů F1) tří značek (Chevrolet, Ford a Toyota).
Technický předpis, který je věrný tradici, stanovuje podvozek z ocelových trubek se stabilizátorem, motor V8 s objemem 5 860 cm³, 4rychlostní manuální převodovku, stejné palivo a pneumatiky pro všechny, délku 5,3 m a šířku 1,94 m. Vzhledem se tedy vozy příliš neliší od těch, které závodily na Nascaru v sedmdesátých letech minulého století.
Nedají se tedy srovnávat s monoposty formule 1, ale ani s auty závodícími v šampionátech GT ve zbytku světa, od DTM po mistrovství světa Endurance (Fia WEC). To ale neznamená, že jsou auta šampionátu NASCAR Cup Series staromódní, protože v rámci limitů daných pravidly jsou podle studií týmů a testů v aerodynamickém tunelu naddimenzována. Nejvyšší rychlost je totiž zásadní na oválech.
Co ale nejvíc překvapí ty, co NASCAR Cup Series neznají, je péče věnovaná brzdovým systémům, a to jak z výrobního, tak z uživatelského hlediska. Právě proto bychom chtěli zbořit pět mýtů týkajících se brzd tohoto šampionátu.